Začátek...

To dáš, mami... 1

Tašky sešívané dětstvím ....

Stanové celty z táborových stanů. Tábor u řeky Trnávky, který jsme koupili. Sedím na louce nad hromadou starých táborových stanůJe léto, na ten tábor jsme jezdili dlouho. Bylo nám tam vždycky dobře. "Tak z toho něco ušij...", říká můj muž. "Mami, já bych chtěl zkusit bydlet sám", říká náš devatenáctiletý syn Matěj. "Už jsem si našel byt z kámošema". A tak pláču do stanových celt, smutkem i radostí. Děti jsou velký. Je prima, že chtěj´ být samostatný. A tak začínám šít. Šít, abych se nějak zabavila. Abych neplakala.

"To dáš, mami...", říká Matěj. Jo, to dám! Když opravdu Matěj s batohem odchází do světa, nakoupím mu do jedné z tašek. Nákup do první samostatné špajzky. Vejde se tam hodně. Ráda to těch tašek nakupuju. 

To dáš,  mami... 2

Měla jsem štěstí...

A tak  šiju tašky.  Sešívám dětství ze stanových celt. Trošku k tomu přidám. Dětství a dospělost sešívám k sobě. Vlastně to jde dobře dohromady. S každým kouskem látky si vzpomenu... V každém stanu kdosi spal. A byly prázdniny. Čas nebyl. Jenom nekonečné léto a prázdniny. Řeka a volavky. Stromy do nebe a vyšlapná louka. A  kluci s kytarou. A holky, co koukaly přes oheň. A vůně horka, deště a stanů. A to je v tý tašce.